„Slovenský Nor“ Maxim Lukáč: S dorostem chce do play off, myslí na reprezentaci. Ve Zlíně chci udělat další krok v kariéře, hlásí
Starší dorostenci přivítali před startem extraligové sezony do svého středu zajímavou posilu. Útočník s norským pasem a slovenskými rodiči Maxim Lukáč ihned zapadl do pravidelné rotace zlínských útočných řad, trenéři jej využívají ve všech herních situacích a v Trenčíně už si odškrtl i svůj první žlutomodrý gól. Odchovanci norského IL Jutul se ve Zlíně očividně líbí, zabydlel se a už vyhlíží start extraligového ročníku, ve kterém by Beranům rád pomohl k návratu do play off. Maxim se zároveň netají cílem zaujmout trenéry norského nároďáku, a vydobýt si pozvánku do reprezentace. S nováčkem v týmu našeho dorostu jsme si nyní připravili obsáhlý rozhovor.
Maxi, jak ses dostal k nám do Zlína?
Já jsem měl v Norsku českého trenéra (pozn. David Herman, bývalý zlínský mládežnický trenér), který mě trénoval v kategorii U13. Kontaktoval nás letos po sezoně s tím, že mě sledoval, a mohl by mi pomoct dostat se do Česka. Nabídl mě českým klubům, ozvali se Berani Zlín a já jsem dorazil na zkoušku.
Jak se Ti tady zatím líbí?
Hodně! Všechno je super, musím říct, že z této zkušenosti zatím dostávám snad ještě víc než jsem očekával.

Ve Zlíně už se pomalu zabydluješ, co tedy říkáš na podmínky, v jakých tady naši mládežníci fungují?
Myslím si, že podmínky jsou super. Zlín má možnost zajistit mi ubytování, což sice mohl i můj klub v Norsku, ale musím říct, že tam to bylo o něco horší. Bylo tam asi pět lidí na jeden pokoj, navíc už je to starší budova.
Navíc restaurace. Zase, i v Norsku byly nějaké možnosti v rámci školní jídelny, ale oběd by mě stál minimálně 140 českých korun. Tady mám výborný oběd a za 100 korun.
Co se týče posilovny, tu měli možná o trošku lepší v Norsku, ale zase tady se líp trénuje...

Ty jsi svou dosavadní kariéru strávil v Norsku. Můžeš trošku přiblížit, jak vypadá tamní hokejový program?
Když porovnám tréninky “off ice”, tak v Norsku se zaměřují v podstatě jen na sílu, jsou tam spíš těžké posilovny. Tady je to komplexnější, zaměřujeme se na výbušnost, mobilitu, sílu. Na ledě je ten program podobný, každopádně v Norsku se hraje v podstatě jen jeden na jednoho, v Česku je to jiné... Například v Norsku když jde hráč na mantinel, tak ty tam nesmíš jít pomoct, dokud tam nejde “tvůj hráč,” se kterým jsi svázaný. V Česku to tak není, nejsi nutně svázaný s jedním hráčem.
Váš program byl hodně napojený i na školu, je to tak?
Měli jsme tréninky ráno, kdy půlka týmu šla na led, půlka do posilovny, a pak se tyto skupiny prohodily. Do školy se šlo od 12:15, po škole byly týmové tréninky. Takto to vypadá od pondělí do čtvrtka, v pátek je jen škola.
„V Česku je komplexnější příprava než v Norsku, zaměřujeme se na výbušnost, mobilitu i sílu.“
Jak se vlastně podařilo, že ty, syn slovenských rodičů, žije celý svůj život v Norsku? Jak se tvá rodina dostala do Norska?
To se stalo tak, že moje maminka se v osmnácti přestěhovala do Anglie, kde dostala práci. Později jí ta stejná firma dala práci v Norsku, a my jsme tam tedy zůstali.
Nyní se přesuňme zpět k hokeji... Představ se trošku zlínským fanouškům, jaký jsi hokejista?
Myslím si, že jsem centr, který je dobrý na vhazováních, a umí dobře číst hru. Zároveň bych řekl, že nemám špatnou střelu.

V dorostu už se pomalu profiluješ jako hráč, který bude často využíván na oslabení. Je Ti i tahle role blízká?
Ano, už v Norsku jsem hrával oslabení. Trenéři nejspíš viděli, že na to mám cit, že zbytečně někde nelítám, ale vím, kde mám být. Je to spojené s tím “hokejovým IQ,” které si myslím, že je jednou z mých silných stránek.
Jaká jsou Tvá očekávání od sezony 2026/27, jejíž start se nezadržitelně blíží?
Chci se zase posunout ve své hokejové kariéře, konec konců v Česku se hraje rychlejší, kvalitní hokej. Trenéři vám tady hned dávají feedback, komunikují. Samozřejmě chci pomoct týmu, naším cílem je dostat se do play off. A taky bych se rád podíval do norského nároďáku.
„Jsem centr, který je dobrý na vhazováních a dobře čte hru. Ve Zlíně je výhoda, že s vámi trenéři hodně komunikují a hned vám dávají feedback.“
Zmiňuješ norskou reprezentaci... Už jsi v minulosti dostal příležitost představit se na mezinárodní scéně?
Před dvěma lety jsem byl pozvaný na U16, bohužel tehdy jsem se zranil tři dny před srazem. Potom jsem musel jít i na operaci s ramenem, a teprve v loňské sezoně jsem se naplno vrátil, to jsem šanci nedostal. Teď věřím, že si o nějakou pozvánku řeknu svými výkony ve Zlíně.
Maxim Lukáč strávil celou svou dosavadní kariéru v mládežnických soutěžích v Norsku. Okusil už i tamní juniorku, primárně však hrával v ligách U16 a U18. V “šestnáctce” pravidelně sbíral přes bod na zápas, ve starším dorostu zvládl za 39 zápasů solidní zápis 10+16.
