Mladí brankáři o výzvách (II. část): Úkoly jsme potřebovali natrénovat

Nucenou domácí přípravu si mladí gólmani zpestřili v uplynulých týdnech tzv. brankářskými výzvami, kterých se kromě Zlínských zúčastnili i hráči z dalších pěti klubů. Z Beranů se zapojilo celkem osm gólmanů žákovského věku. Jak se s úkoly vypořádali?
Žonglování a balancování na gymnastickém balonu – to byly aktivity, okolo kterých se brankářské výzvy točily nejvíce. Ve druhé části rozhovoru mluví o úkolech a jejich plnění sedmáci Jan Blažek (na snímku), Radek Zábojník, Tomáš Kašpárek a Jakub Rajnoch. (První část si můžete přečíst zde.)

Kolik vám výzvy zabraly času? Bylo nutné úkoly natrénovat, nebo to šlo samo?
Jan: Jak která výzva. Třeba natrénovat balanc na míči mi trvalo zhruba 45 minut, naopak žonglování se třemi a se dvěma balonky 15 minut. Záleží, jak se zadařilo.
Radek: Abych úkol zvládl, musel jsem se ho naučit. Takže každý den třeba hodinu.
Jakub: Většinu cviků jsem musel denně trénovat, zhruba 30 až 60 minut. Důležité bylo přijít na správnou techniku, pak už to šlo samo.
Tomáš: Také jsem úkoly musel nejdřív natrénovat. Zabraly mi celkem hodně času, ale nic hrozného.

Která z výzev vás bavila nejvíc? A proč?
Jakub: Sezení na balonu, bez žonglování. To byl velmi odpočinkový úkol.
Radek: Mě nejvíc bavilo žonglování a sedání při něm. Nejdřív to nešlo, ale pak se mi to povedlo!
Jan: Za mě tak nějak všechny. Nedá se říct, že by mě nějaká z výzev nebavila.
Tomáš: To mě nejvíc bavilo balancování na balonu, protože mi to hned šlo.

Je to velký rozdíl žonglovat se dvěma a se třemi míčky? A jak náročné je do toho navíc držet balanc na balonu?
Jan: Se dvěma míčky mi to přijde těžší. Nevím proč. Ale zas se třemi je to náročné v tom, že když člověk pokazí jeden pohyb, tak mu míčky hned popadají.
Tomáš: Podle mě je lehčí žonglování se dvěma míčky. Rozdíl je ten, že při žonglování se dvěma se zaměřuju pouze na pohyb jedné ruky. Na balonu se do toho musí ještě držet rovnováha, takže je to velmi náročné.
Jakub: V žonglování se dvěma a se třemi míčky nevidím moc velký rozdíl. Na balonu je to o hodně těžší, člověk musí najít správnou techniku. Ale naučil jsem se to vcelku rychle. Po dvou dnech už jsem zvládl deset sekund na balonu.
Radek: Ani mně dva nebo tři míčky nepřipadají jako nějaký velký rozdíl.

Co natáčení? Pomáhal vám s ním někdo?
Tomáš: S natáčením výzvy mi pomáhala mamka.
Jan: Já jsem výzvu natáčel sám, opřel jsem mobil o stěnu.
Radek: Taky jsem to zvládal sám.
Jakub: Výzvu vždy natáčeli rodiče.

Ovlivňovalo vás video při plnění úkolů? Projevila se nějaká tréma, nebo vás to naopak nahecovalo?
Radek: Trému jsem neměl, naopak mě natáčení motivovalo.
Jakub: Mě teda video od cvičení hodně rozptylovalo.
Tomáš: Já se před kamerou nestydím. Myslím, že mě to spíš vyhecovalo.
Jan: No, u mě asi spíš ta tréma. Bez videa mi to šlo víc, než když jsem plnění úkolů natáčel.

Už pár dní se může trénovat i na stadionu. Jak jste se těšili zpátky na led? A na co nejvíc?
Jakub: Zpět na led jsem se těšil moc, hlavně až na mě budou zase kluci střílet a zkoušet blafáky!
Jan: Nejvíc asi na kluky spoluhráče a na to, až si konečně zase zabruslím a zachytám.
Radek: Já se nemůžu dočkat, až budeme hrát zápasy.
Tomáš: Na suchu to pro brankáře není ono, takže na led jsem se těšil hlavně kvůli tomu.

Jak se našim brankářům dařilo plnit výzvy? Podívejte se na Instagram mladých Beranů.