čtvrtek 22. ledna 2015 | Vojtěch Jurák

Petr Miko se vrátil po zranění a spolu se starším dorostem vyhlíží vrchol sezony

Téměř dva a půl měsíce strávil Petr Miko mimo led vinou zranění. Začátkem ledna se však konečně vrátil do hry a vyzařuje z něj obrovská radost a touha hrát. Staršímu dorostu se navíc v posledním zápase konečně podařilo prolomit sérii nezdarů a poprvé v nadstavbové části extraligy vyhrál. Jde tedy všechno správným směrem? Mladý útočník v to doufá. Play-off se totiž pomalu blíží a mužstvo se potřebuje dostat do herní pohody, která mu snad v poslední době trochu chyběla.

Petře, poslední zápas proti Pardubicím jste vyhráli 4:1, nastala poté určitá úleva? Přeci jen, nadstavbovou část jste zahájili dlouhou sérií porážek...
Samozřejmě, nikdo nebyl z našich předešlých výsledků nadšený. Ale myslím, že jsme podávali dobré výkony, jen toho štěstíčka trochu chybělo. Určitě se nám ulevilo a věřím, že to takto půjde dál a že ukážeme naši sílu i v play-off.

Co bylo podle tebe příčinou nezdarů? Proč se vám ani přes solidní výkony dlouho nedařilo tu šňůru protrhnout a vyhrát?
Podle mě to bylo nízkou produktivitou a taky tím, že jsme nebyli zvyklí na styl hry našich soupeřů. Všechna mužstva z Čech hrají nátlakový hokej, hodně nahazují puky a snaží se rychle a tvrdě napadat, na což jsme my nebyli připravení. Kromě toho jsme se také potýkali s řadou zranění.

Ty sám ses vrátil 9. ledna po zranění zápěstí, které tě vyřadilo ze hry na téměř dva a půl měsíce. Jak to s tebou vypadá po hokejové stránce? Pociťuješ tu dlouhou pauzu?
Teď už se cítím skvěle, protože můžu opět stát na bruslích. Hodně mi ten hokej chyběl a těšil jsem se také na spoluhráče – na Petra Strmisku, s nímž hrávám téměř celý rok v útoku, i na další. Chtěl bych poděkovat panu doktoru Budošovi, který mi skvěle spravil zápěstí. A samozřejmě rodině a přítelkyni za podporu, určitě to nemají se mnou lehké (úsměv). Jinak si ale myslím, že mi to po fyzické stránce jen prospělo. Trochu jsem si odpočal a nabral nové síly.

Měl jsi možnost alespoň částečně během pauzy trénovat nebo být na ledě?
Během té pauzy jsem na ledě nebyl. Bylo to hlavně způsobeno tím, že jsem měl stále dlahu a ze zápěstí mi trčely dva dráty (smích). Nechtěl jsem proto radši riskovat další komplikace.

Pomineme-li zranění, jak jsi zatím letos spokojený sám se sebou a se svými výkony?
Velký dík patří panu Svobodovi, který mi dal šanci hrát v takovém senzačním týmu, jaký máme. Ale zpět k otázce  první polovina byla jak z říše snů. Šlo to jak mužstvu, tak mně. Dařilo se nám se Strmou (pozn. Petr Strmiska) a Vaškem Rezkem téměř všechno, na co jsme sáhli. Začátek byl úžasný. Teď se do toho kolotoče dostávám zpátky a věřím, že se mé výkony budou stále zlepšovat a budu pro tým užitečný (úsměv).

Hráli jste s Petrem Strmiskou a Václavem Rezkem už někdy dřív nebo vás trenéři dali do jedné řady až letos?
Se Strmou a Vaškem jsem hrával tuším v 8. třídě. Pak jsem ale byl poslán na hostování do Vsetína, takže to bohužel nepokračovalo. Až tento rok jsme se zase dali dohromady, ale v současné době se ty lajny všelijak točí. Máme spoustu kvalitních hráčů, takže uvidíme, jak to všechno půjde dál.

Na Vsetíně jsi strávil tři roky – celý mladší dorost a jednu sezonu staršího dorostu. To je na hostování poměrně dlouhá doba. Co ti tato zkušenost po hokejové stránce dala?
Ano, je to dlouhá doba, ale byla to pro mě ta nejlepší možná cesta. Dostával jsem více příležitostí, strávil jsem hodně času na ledě a takříkajíc jsem se „vyhrál“. Nasbíral jsem spousty zkušeností, mimo jiné i z velmi vypjatých zápasů, protože jsme byli většinou adepti na sestup. Vždy jsme bojovali o každý bod, o záchranu. Jsem za tuto zkušenost rád a věřím, že mi to pomůže posunout se dál v hokejovém i soukromém životě.

Také nadstavbová část se již blíží ke svému konci a v březnu začne play-off. S čím jdete do vrcholu sezony? Jaké máte ambice a co pro to musíte udělat?
Je to tak, nadstavba se blíží ke konci. Chceme teď bojovat o první osmičku, abychom play-off začínali doma. Myslím, že ve vyřazovacích bojích není slabého soupeře, takže vybírat si moc nemůžeme. Ale věřím, že uděláme cokoliv pro to, abychom dosáhli co nejlepších výsledků ve vyřazovací části!