středa 28. října 2020 | Vojtěch Jurák

První rok v dorostu bývá těžký. My starší musíme být lídry, ví útočník Ramert

Obrat v Přerově, výhra ve Vsetíně... a pak pauza. Přerušení dorostenecké extraligy přišlo ve chvíli, kdy se zlínský tým začínal dostávat do pohody. Na to upozorňuje také útočník Beranů Jan Ramert. Mladý forvard je ve svých 16 letech nejstarším a jedním z nejzkušenějších hráčů letošního výběru. V dorostenecké kategorii hraje už třetí sezonu, krátce se objevil i v reprezentaci.

Od posledního utkání už to jsou více než dva týdny. Začínají ti zápasy chybět?
Zápasy mi rozhodně chybí. Na Vsetíně jsme vyhráli 5:0 a myslím, že by nám to dodalo na sebevědomí do dalších utkání. Mrzí mě, že teď vlastně nikdo neví, kdy se do zápasového tempa vrátíme. Doufám, že to bude co nejdříve.

Sportovci často říkají, že zápasy mají ještě raději než tréninky. Máš to tedy stejně?
Určitě ano. Každý trénink se totiž soustředí k zápasu, ve kterém se pak snažíme jako tým ukázat to nejlepší, co v nás je, a společně dojít k vítězství.

Bereš duely konkrétně proti Vsetínu prestižněji? Je rozdíl hrát proti soupeři, se kterým se potkáváte už od přípravky, oproti soupeřům, které tolik neznáte?
Myslím, že není nějaký velký rozdíl, jestli hrajeme tam nebo tam. Ale samozřejmě je cítit ta rivalita mezi kluby z dřívějších dob, kdy Zlín a Vsetín hrávaly o extraligový titul. Takže získat tři body z duelu se Vsetínem je vždycky dobrý pocit.

V letošním výběru patříš k nejzkušenějším. Je to jiné, než když jsi v dorostu začínal? Co se změnilo od tvého prvního roku?
Jiné to určitě je. První rok v dorostu je, myslím, pro každého hráče těžký. Minimálně začátek, protože se musíte srovnat s tím, že hokej je rychlejší a tvrdší než v žákovských kategoriích. Tým se změnil, přišli k nám letos o rok mladší kluci. Takže teď my starší musíme být lídry, musíme pomoct obnovenému kolektivu se semknout a společně dojít k úspěchům.

Promítají se získané zkušenosti v dorostu i do tvé hry? Jak vidíš sám sebe jako hokejistu?
Ano. Už vím, co si na ledě můžu a nemůžu dovolit. Vím, s čím můžu být úspěšný a platný týmu. Lidé, kteří mě znají, ví, že jsem býval na ledě hodně impulzivní. Ale posledních pár sezon to držím pod kontrolou. Jsem útočník, takže rád dávám góly. Ale když vidím lépe postaveného spoluhráče, tak mu nahraju.

Máš nějaké stálé parťáky v lajně? Jak bys popsal svou roli v týmu?
Momentálně nastupuju v lajně s Kubou Čechmánkem, Míšou Tomečkem a Adamem Burianem, se kterými jsem odehrál už spoustu zápasů. Moje role v týmu je takový bavič a všestranný kritik (smích). Rád si dělám z ostatních srandu. Ale jsem také v týmu nejstarší, takže se snažím podpořit mladší kluky.

Co to znamená „všestranný kritik“?
Na spoluhráčích – v dobrém slova smyslu – zkritizuji, co se dá, a nenechám jim chvíli klid. Ale oni mě dobře znají a berou to s nadsázkou, což je dobře. Všichni se tak zasmějeme.

Máš také zkušenosti s reprezentací – loni v červnu ses zúčastnil kempu U16. Jak na tuto akci vzpomínáš?
Ano, beru to jako úspěch a zároveň motivaci na sobě furt pracovat a zlepšovat se, abych třeba ještě měl nějakou příležitost se tam podívat.

Jak takové reprezentační soustředění vypadá? Dal ti kemp něco nového?
Bylo tam hodně hry na malém prostoru, tomu se věnujeme i na tréninzích v klubu. A pak také důraz na zakončení. Každý den jsme měli společnou rozcvičku, kterou vždy vedli kluci z jiného klubu. Takže jsem tam okoukal pár nových cvičení a snažím se je dělat dál.

Dorostenci zatím odehráli sedm zápasů, z toho tři doma. Jedním ze soupeřů, které přivítali na svém ledě, byly Vítkovice.