Trénink s áčkem? Musím podávat výborné výkony a být trpělivý, tuší junior Frömel

Ve svých 17 letech je Šimon Frömel stálým členem zlínské juniorky. Za nejstarší mládežnický tým mladých Beranů nastupuje už druhou sezonu a v letošním ročníku odehrál všech deset dosavadních zápasů. Vedle toho patří šikovný útočník i do širšího reprezentačního výběru ve své věkové kategorii. V rozhovoru Frömel hovoří například o individuální přípravě nebo juniorském hokeji jako takovém.
Přípravu teď jedete doma a podle týdenních plánů. Jak dlouho takový trénink trvá? Kolik mu denně věnuješ času?
Trénuju pětkrát v týdnu, jeden takový trénink mi zabere zhruba hodinku a půl. Ale jak kdy, bývá to různé. Pokaždé se zaměřujeme na něco jiného – jsou to cviky, které děláme v posilovně, každý je natočený a popsaný naším kondičním trenérem Radkem Vašíkem. A samozřejmě nějaké to míchání a střelba k tomu.

Pro představu, popsal bys a vysvětlil, jak může jeden takový domácí trénink vypadat?
Na začátek si dám 15minutovou rozcvičku, při které se rozkroužím a rozběhám. Dalších dvacet minut se věnuji práci s hokejkou a pak následuje půl hodina svižnějšího běhu na zadýchání, dlouhý uvolněný krok. A nakonec to zakončím posilovacími a kompenzačními cviky.

Je podle tebe domácí příprava náročnější na vlastní vůli ve srovnání s týmovými tréninky? Čím se třeba ty sám motivuješ?
Ano, týmové tréninky jsou stoprocentně lepší, protože jsme s klukama a je to takové uvolnění od všeho. Naopak doma musí dřít každý sám a je jen na nás, jak k tomu přistoupíme. Musíme být v dobré kondici, protože až přijde restart sezony, tak budou, podle mě, dva tréninky a pak hned zápasy. S motivací ale problém nemám – hokeji se chci věnovat co nejdéle, protože mě baví.

Součástí týdenních plánů je také video mítink. Čemu se na těchto setkáních věnujete?
Video mítink jsme zatím měli jen dvakrát – každý týden jeden. Jsme rozdělení do skupin podle lajn a setkáváme se na nich s panem trenérem Mařákem. První byl spíše o tom, co děláme, jestli jsme zdraví a podobně. Druhý mítink, to byl rozbor našich střídání během zápasu.

Letos hraješ plnohodnotně za juniory, ale loni jsi to ještě celkem rovnoměrně střídal s dorostem. Jak je náročné adaptovat se na juniorský hokej? V čem vidíš největší rozdíly oproti tomu dorosteneckému?
Rozdíl mezi juniorkou a dorostem je poměrně velký. V juniorce jsou starší borci, spíš bych je nazval chlapy. Pro mě to bylo zvlášť ze začátku minulého roku náročné zvyknout si na větší rychlost a tvrdost. Ale letos do juniorů spadá už i můj ročník, takže je to snadnější.

S touto kategorií se pojí také větší cestování, ostatně v této sezoně jste už stihli výjezd do Salzburku či do Kladna. Snášíš takové přesuny dobře? Co musí sportovec udělat, aby po hodinách v autobuse podal dobrý výkon?
Cestování ke sportu patří. Je to běžné a úplně mi to nevadí. Většinu cesty spím v uličce mezi sedadly, takže i ty delší cesty se dají přežít. A co udělat pro to, abychom podávali dobré výkony? Rozhodně je potřeba se dobře rozcvičit a rozhýbat. A vůbec jít do zápasu s nasazením a touhou vyhrát.

Od juniorů zbývá už jen poslední krok mezi muže, což je, předpokládám, velká motivace. Už se ti poštěstil kupříkladu nějaký trénink s A-týmem?
Motivace je to určitě veliká. Žádný trénink se ještě zatím nepoštěstil – ale aby vůbec nějaký byl, je třeba podávat v zápasech výborné výkony. Dokázat, že na to budu mít. Musím být trpělivý.

V zápasech sbíráš góly a nahrávky docela rovnoměrně – pokládáš sám sebe za všestranného útočníka, nebo je to spíše náhoda?
Abych řekl pravdu, asi je to shoda okolností. Ale myslím, že dokážu jak vystřelit, tak i nahrát. Rozhoduju se podle toho, jaká je zrovna na ledě situace. Snažím se dané momenty řešit efektivně – tedy když mám střílet, tak střílím, a když nahrát, tak nahraju. Ale samozřejmě ne vždy se to povede (smích).

Hokej hraje také tvůj mladší brácha Vojtěch – za zlínské sedmáky. Jste si typově podobní? Probíhá mezi vámi nějaké hecování a rivalita, nebo mu spíše pomáháš?
Typově jsme úplně odlišní. Já jsem byl v jeho letech tintítko, zatímco on je urostlý. Rozdíl mezi námi je také v tom, že já jsem útočník, zatímco on obránce. A pokud jde o chování během zápasu, tak bratr je takový kliďas, zato já jsem někdy trošku nervák. Občas mu s něčím poradím nebo ho upozorním na nějakou chybu, ale samozřejmě bratra i chválím (smích). Podporujeme se a hecujeme se navzájem.