neděle 10. března 2013 | Zlin Press - Roman Ordelt
Útočník Petr Holík: Máme první výhru, ale musíme se nachystat na další utkání
Nejdřív si elegantním blafákem vychutnal vítkovického Šindeláře a ve třetí třetině pak po samostatném úniku přisunul puk před prázdnou branku parťákovi Antonínovi Honejskovi. Centr třetí lajny Petr Holík se na triumfu nad Severomoravany podílel hlavní měrou. „Máme první výhru, ale zítra to už nebude nikoho zajímat. Je potřeba se nachystat na další utkání,“ naznačil Holík.
Tým PSG Zlín se rozehrával pomaleji. Po opatrné první třetině ovšem přišel uragán ve druhém dějství, kdy Berani soupeře jasně přehrávali a vytvořili si klíčový dvougólový náskok. „V úvodu jsme chtěli hrát víc z obrany, abychom se postupně dostali do hry,“ připomněl Holík dvanáctidenní herní pauzu od posledního duelu v základní části.
„Nechtěli jsme s nimi hrát nahoru, dolů. Podařilo se nám dostat do vedení, ale pak to chvíli vypadalo, že si chce každý dát gól. Museli jsme začít hrát jinak. Zezadu a poctivě bránit,“ popsal recept na úspěch.
První důležitá chvíle jednadvacetiletého šikuly přišla ve 34. minutě, kdy zůstal na několik vteřin osamocený na útočné modré čáře a nakonec ho našla přihrávka Antonína Honejska. Holík uháněl sám na Šindeláře a vykoupal ho povedeným blafákem do forhendu. Ve třetí třetině pak zase ujel všem a nezištnou nahrávkou našel u tyčky volného Honejska.
„Už při přebírání puku jsem viděl, že Tonda jede se mnou. Byl rychlý a dostal se k brance včas,“ poznamenal Holík, který ale pochválil i hostujícího gólmana. „Díval jsem se v televizi na předkolo a chytal tam famózně. Držel tým nad vodou, měl velký podíl, že Vítkovice postoupily. I dneska to potvrzoval. Měli jsme hodně šancí, mohli jsme dát i víc než tři góly.“
Urostlým zadákům Vítkovic evidentně dělali problémy malí a rychlí zlínští útočníci. Holík, Honejsek a spol. hostující obranu pořádně provětrali. „Máme výhodu v tom, že se kolem nich můžeme rychleji otočit, trvá jim to déle. Na druhou stranu zase mají větší rozsah rukama i hokejkou, jsou silnější než my. Musíme na to jít chytře,“ vysvětlil.
Ačkoliv před zápasem hlavně hostující hráči slibovali vypjaté zápasy, první duel série se nesl v relativně poklidném tempu. „Čekal jsem, že Vítkovice budou hrát víc do těla. Pár ostřejších zákroků tam bylo, ale nebylo to nichrozného,“ všiml si Holík. „Vítkovice hrají celý rok stejný hokej. Dobře bruslí, občas napadají i ve třech. Proto je potřeba hrát jednoduše a nekomplikovat si život.“
Radost Petra Holíka po druhém gólu ve 34. minutě utkání.
Jedna víra. Jeden tým. Jeden cíl. Semifinále
