Útočník Zdeněk Okál: Nebyl to zápas pro kardiaky, ti ať letos na stadion raději nechodí
V 52. minutě pohotovou dorážkou vyrovnal skóre zápasu s Mladou Boleslaví, v závěru pak se svými spoluhráči slavil extrémně důležité vítězství 3:2. A hlavně jako obvykle nevypustil jediný souboj, dřel, dohrával protihráče u mantinelu. "Nebyl to zápas pro kardiaky, ale ti ať letos na stadion raději nechodí. Lepší už to nebude," smál se Zdeněk Okál.
- Utkání bylo hodně divoké, že?
"Někdy jsou zápasy, které se vyvinou takhle. Myslím, že i pro diváky to bylo atraktivnější."
- Čím to, že stejně jako proti Slavii jste nezvládli první třetinu?
"Zase
jsme si góly dali v podstatě sami a zbytečně. V přesilovce nám přeskočí
puk hokejku, soupeř ujede a pak dá gól z trestného střílení. Předtím
jsme znovu inkasovali v oslabení. Přitom když se hraje pět na pět, tak
šance máme. Musíme se podobných chyb vyvarovat. Dneska jsme hráli bez
zraněných obránců, snad se kluci dají brzo do kupy. Ale Aleš Holík to
zvládl perfektně, je vidět že má spoustu zkušeností."
- Může vám pomoct, že jste znovu předvedli parádní obrat?
"Všichni
vědí, že tým má sílu jako minulý rok. Věřím, že se zvedneme. Musíme
brát body z každého zápasu, pak půjdeme nahoru. Moc nám pomohl Kuba
Svoboda, ten má astronomickou rychlost. Ale je jen o chlup rychlejší než
já. (směje se) Výborný hráč, doufám, že tady zůstane, protože i on nás
hodně zvedá."
- Boleslav závěr zápasu vůbec nezvládla, hráči byli podráždění a hráli hodně nečistě.
"Bylo
to vyhecovanější. Naštvalo mě, že jeden z boleslavských hráčů, myslím,
že to byl Vidmar, šel zbytečně zezadu do Čáji. Chtěl jsem mu jasně říct,
že našemu kapitánovi tohle dělat nebude. Chtěl jsem se s ním rvát, byl
jsem nachystaný na všechno. Tohle se nedělá, aby někdo jel zezadu na
uvolněného hráče a ještě mu dával rukavici do helmy."
- Vstřelil jste už osmou branku v sezoně, lepší bilanci jste v extralize ještě neměl. Kde se to ve vás vzalo?
"To
je karma. (směje se) Mám výborné spoluhráče, hrál jsem s Čájou, teď s
Lešounem. To jsou hráči, kteří vám to dají skoro před prázdnou. Nějak se
to ode mě odráží, od hlavy, od zubů... Moje práce je stát před bránou,
dorážet puky a žďuchat se. To mi vyhovuje, takový hokej mám rád. Snažím
se to plnit, dnes z toho byl dokonce gól."
Zdeněk Okál před brankou Boleslavi.