Zaplněný zimní stadion aplaudoval sedmi legendám zlínského hokeje
Při slavnostním ceremoniálu před extraligovým zápasem PSG Zlín s Vervou Litvínov v rámci oslav 85 let zlínského hokeje bylo v hlavní roli sedm významných osobností a legend zlínského hokeje, jejichž dres je vyvěšen na zimním stadionu. Bohužel tři jména – Luděk Čajka, Karel Rachůnek a Jaroslav Stuchlík st. již mezi námi nejsou. Luďka Čajku zastoupila manželka Renata, Karla Rachůnka otec a Jaroslava Stuchlíka syn. Všichni sklidili velký aplaus zaplněných tribun zimního stadionu ve Zlíně a od prezidenta zlínského hokeje MUDr. Miroslava Adámka vzpomínkový retro dres. Velký potlesk však patřil všem hráčům, trenérům, funkcionářům a dalším lidem kolem zlínského hokeje, kteří psali úspěšnou historii zlínského hokeje během dosavadních pětaosmdesáti let.
JAROSLAV STUCHLÍK st.
Jaroslav Stuchlík starší nosíval dres s číslem deset a v 50. a 60. letech byl klíčovým hráčem Zlína. Rodák z Uherského Ostrohu zamířil už v mládí do Baťova města, kde se prosadil i do A týmu. Nastupoval převážně ve středu útoku a v nejvyšší soutěži si připsal bilanci celkem 103 zápasů, v nichž vstřelil 28 branek. Po skončení kariéry působil v klubu jako dlouholetý trenér u výběrů různých věkových kategorií, objevil se i na lavičce A týmu. Mužstvo pod jeho vedením v 70. letech vyhrálo národní ligu a postupovalo do nejvyšší soutěže. Trénoval také v polském LKS Lodž nebo v 80. letech krátce i v mateřském Uherském Ostrohu. Zemřel 14. ledna 2014 ve věku osmdesáti let. Jeho syn Jaroslav byl jako asistent trenéra u největšího úspěchu zlínského hokeje, jímž byl zisk mistrovského titulu v sezoně 2003/2004.
LADISLAV MARŠÍK
Mrštný a rychlý útočník se
narodil 18. června 1940. Ladislav Maršík s hokejem začínal na Vysočině,
prošel kluby Havlíčkův Brod a ZJŠ Brno, vojnu strávil v Dukle
Litoměřice. Poté se vrátil do Brna, odkud v roce 1963 putoval do Zlína.
„Tehdy tady byla obrovská hokejová euforie. Bylo to něco nového a
vzrušujícího pro město a široké okolí, na zápasy chodilo až dvanáct
tisíc lidí. Když jsme tehdy zdolali legendární brněnskou Kometu před
vyprodaným stadionem 4:3, byla to skutečná senzace,“ vzpomíná Maršík.
Vyučený strojní zámečník ve Zlíně strávil čtrnáct let, zažil postupy
mezi elitu i sestupy do druhé ligy. Proháněl se na pravém křídle s
šestnáctkou na zádech, ve žlutomodrém dresu nastřílel 145 branek a
zahrál si za B tým reprezentace proti Kanadě. Po konci aktivní kariéry
se z něj stal dlouholetý asistent, v této funkci strávil jedenáct let a
mimo jiné se podílel na zisku historicky první medaile v podobě bronzu v
roce 1985. Jako hlavní kouč působil jen v části ročníku 1987/1988. Od
začátku 90. let vykonával v klubu funkci sportovního manažera.
JIŘÍ VODÁK
Narodil se 3. července 1949 a s
hokejem začínal až ve 14 letech, ale tento handicap dokázal překonat.
Diváky milovaný Wasser, jak se mu říkalo, naskočil do prvního mužstva na
sklonku 60. let a brzy se vypracoval v oporu. Vojnu v letech 1968 -
1970 strávil v Dukle Jihlava, kde se stal dvojnásobným mistrem
Československa. V roce 1972 mu těsně unikla nominace na mistrovství
světa hrané v Praze, na němž národním tým vybojoval titul. Vodák patřil
dlouhá léta ke klíčovým hráčům týmu, jehož dres oblékal po celou svoji
kariéru. Ta ve Zlíně skončila v roce 1986, rok předtím se křídlo s
typickým knírkem podílelo na senzačním tažení za bronzovou medailí. V
klubu odehrál 890 utkání a nastřílel 412 gólů. U hokeje zůstal i nadále,
hrál a trénoval ve Vsetíně, koučoval v Uherském Hradišti i Hodoníně,
kde klub pod jeho vedením skončil v roce 1995 na pátém místě první ligy.
V sezoně 1996/1997 dělal ve Zlíně asistenta Horstu Valáškovi a
Eduardovi Novákovi.
JIŘÍ KRÁLÍK
Zřejmě nejlepší brankář historie
zlínského hokeje se narodil 11. dubna 1952. Prošel mládežnickými výběry
ve Zlíně a brzy bylo jasné, že má nevšední talent. Barvy mateřského
klubu hájil v letech 1963 - 1976 a po návratu z armádního klubu Dukly
Jihlava i v letech 1983-1985. Právě jeho přesun na Vysočinu vzbudil ve
městě hodně emocí, pro Králíka však šlo o důležitý posun dopředu. V
Jihlavě z něj vyrostl reprezentační brankář, který ale měl i smůlu, že
chytal v éře Holečka s Dzurillou. Do životní formy se dostal až v
pozdější době, po návratu do Zlína. V sezoně 1984/1985 byl základním
kamenem, na němž celek vedený koučem Zdeňkem Uherem postavil svoji pouť
zakončenou umístěním na třetí příčce. „Byl jsem tehdy konečně zdravý, ze
začátku sezony jsme nabrali sebevědomí a týmu se pak dařilo. Hráli jsme
velmi dobrý obranný systém a hlavně tam byla výborná parta,“ vybavuje
si Králík. Reprezentační dres oblékl 99x a v roce 1985 se stal mistrem
světa a nejlepším brankářem šampionátu odehrávajícího se v Praze.
Účastník ZOH 1980, 1984, startoval i na Canada Cupu 1981, vítěz Zlaté
hokejky 1985. Po mistrovství světa 1985 odešel do týmu hokejové
Bundesligy SB Rosenheim, kde dva roky poté ukončil svoji hráčskou
kariéru.
LUDĚK ČAJKA
Na svět přišel 3. listopadu 1963 v
Českém Těšíně. Zlínský dres oblékal od juniorky, brzy se posunul do A
mužstva, kde hrál v letech 1983-90 vyjma dvouleté vojny v Dukle Jihlava.
V první lize nastoupil ke 297 zápasům, v nichž dal 33 gólů. Čajka byl
považován za komplexního zadáka, uměl dobře bránit i podpořit útok.
Patřil také do kádru reprezentace, nastoupil na světovém šampionátu 1987
a Canada Cupu ve stejném roce. Draftoval ho New York Rangers a zlínský
bek měl velký zájem se do zámoří vypravit. Bohužel k tomu ale nikdy
nedošlo. 5. ledna 1990 v zápase v Košicích narazil při dojíždění puku
hlavou do mantinelu a zůstal ležet v bezvědomí. Po čtyřiceti dnech v
košické nemocnici zemřel. Bylo mu pouhých 26 let… Zlínský klub po něm
pojmenoval zimní stadion. „Pořád mě mrzí, že tu Luděk není. Byl to
výborný kluk, nepokazil žádnou legraci, málokdy jsem ho viděl
naštvaného,“ říká jeho spoluhráč a kamarád Rostislav Vlach.
MIROSLAV OKÁL
Je symbolem věrnosti klubu, která už se dnes málo vídá. Ve Zlíně, kde se narodil 10. dubna 1970, odehrál Okál dvacet sezon v letech 1988 - 2008, jeho šňůru přerušila jen vojna v Topolčanech. Dlouholetý kapitán zažil nejkrásnější chvíli v roce 2004, kdy zvedl nad hlavu mistrovský pohár. „Už jsem ani nečekal, že se něčeho takového dožiju. Celou dobu jsem hrál ve Zlíně - a pak jsem zvedal mistrovský pohár nad hlavu právě tady. Bylo to něco neskutečného. Beru to jako odměnu za dlouhé roky, které jsem v klubu odehrál,“ prohlásil Okál. Má i tři stříbra a jeden bronz. V domácí nejvyšší soutěži nastoupil k 824 zápasům, skóroval v prvním i posledním zápase kariéry. Desetkrát si zahrál i za národní tým a vstřelil v něm jednu branku.
KAREL RACHŮNEK
Narodil se 7. srpna 1979 ve Zlíně, kde také začal s hokejem. Do A týmu nakoukl v sezoně 1997/98, jeho pevnou součástí se ale stal až v dalším ročníku, kdy nastupoval v obranné dvojici s dalším talentovaným zadákem Tomášem Žižkou. Jenže další starty ve žlutomodrém dresu už nepřidal. V létě 1999 zamířil do zámoří, kde nastupoval za tým Grand Rapids Griffins v IHL, odkud se posunul do NHL. Hrál za Ottawu Senators, New York Rangers nebo New Jersey Devils, mezitím si dvakrát odskočil do ruského Lokomotivu Jaroslavl (2002/2003 a 2005). V roce 2008 se vrátil do Evropy natrvalo, podepsal smlouvu v Dynamu Moskva a dva roky poté se přesunul do Jaroslavle. V témže roce vstřelil na MS svůj zřejmě nejslavnější gól kariéry, když pouze 7 sekund před koncem základní hrací doby zařídil vyrovnání v semifinále se Švédskem a poté pomohl k zisku zlaté medaile. Z MS 2011 v Bratislavě si odvezl bronz. Jeho život předčasně ukončila tragédie. Karel Rachůnek zahynul 7. září 2011 při havárii letu z Tunošně do Minsku, když se letadlo zřítilo krátce po startu u města Jaroslavl. Po své smrti byl uveden do Síně slávy českého hokeje.
