Starší žák Ondík: Trénuju doma s hokejkou, trenéři nám posílají výzvy

Mladí Berani v těchto dnech nemohou trénovat společně ve svých týmech, v kondici se tak udržují doma. Jak taková příprava může vypadat? V rozhovoru o tom mluví starší žák Matěj Ondík. Mladý hokejista, který hraje za výběr zlínských deváťáků (byť ve škole chodí do osmé třídy), hovoří nejen o současné situaci, ale také o dosavadní sezoně, online výuce ve škole nebo svých plánech do budoucna.
Matěji, jak prožíváš aktuální dny bez hokeje?
Většinou doma v Tečovicích. Učím se, individuálně trénuju a hrajeme s kamarády hry na počítači. Zhruba každý druhý den se dostanu na hřiště, kde trénuju s naším fotbalovým dorostem. Musíme dodržovat všechna nařízení, především trénujeme ve skupinách maximálně po šesti. (Pozn: rozhovor vznikl ještě před zavedením současných hygienických opatření).

Co škola a online výuka? Je to pro tebe fajn, nebo ani moc ne?
Online hodiny nejsou ideální. Je to hodně namáhavé na soustředění, raději bych byl ve škole. Dostáváme spoustu úkolů, které musíme do určitého data splnit a poslat paní učitelce. Myslím, že to je mnohem náročnější než normální škola. Nejen pro nás žáky, ale i učitele a rodiče.

Máš už nějakou představu, kam bys chtěl jednou na střední?
Jsem teprve v osmé třídě. Všichni hráči jsme ročník 2006, ale náš tým je tvořen zhruba z poloviny žáky osmé třídy a žáky deváté třídy. Ideální by pro mě bylo gymnázium TGM. Je to blízko zimního stadionu a podporují tam sportovce, ale bude těžké se tam dostat. Nebo gymnázium na Lesní čtvrti. Tam chodí můj bratr, který také hrával hokej.

Přiblížil bys, jak se v těchto dnech udržuješ v kondici? Jak to teď máte s tréninky?
Trénuju doma s hokejkou, ať už je to střílení branku nebo trénink techniky hole. Máme KIS (klubový informační systém), kam trenéři dávají různé tréninkové výzvy, které se snažíme plnit. A jak už jsem říkal, chodím na fotbalové tréninky. Takto se udržuju a zlepšuju svoji kondici.

Na co jste se teď během podzimu zaměřovali, dokud jste ještě trénovali společně celý tým?
Na tréninzích na ledě nás naši trenéři pan Pšurný a pan Janeba učí všechny možné situace, se kterými se potom setkáme v zápase. Založení útoku, různé kombinace a kličky, obranu, přesilovky, oslabení, ale také střelbu nebo bruslení. A s našimi brankáři chodí na led pan Tuček.

V ligové soutěži jste zatím stihli odehrát pět zápasů. Který ze soupeřů byl nejtěžší?
Nejtěžší byla asi Kometa Brno. Mají dobře poskládaný tým, jsou techničtí a dobře bruslí. Prohráli jsme s nimi, ale příště jim chceme porážku vrátit.

Už se těšíš, až se sezona znova rozběhne? Co ti z hokeje chybí nejvíc?
Na pokračování sezony se moc těším, snad to bude brzy. Přijdou pořádné tréninky na ledě i na suchu a hlavně budeme zase hrát zápasy.

V čem vidíš silné stránky letošního zlínského výběru?
Všichni na sobě chtějí pracovat a zlepšovat se. Snažíme se hrát jako kolektiv. Máme dobré trenéry, kteří nedělají mezi hráči rozdíly. Jsou přísní, ale spravedliví.

Ty osobně hráváš v útoku. Jak by ses jako hokejista popsal?
Hrávám buď centra, nebo na křídle. Vyspívám pomaleji než většina spoluhráčů i protihráčů, takže jsem menší a nemám takovou sílu a rychlost jako ostatní. Ale snažím se s tím prát a být týmu užitečný svojí bojovností a zarputilostí. Mám silnou vůli a věřím, že během dospívání se budu hodně zlepšovat.