Legenda zlínského hokeje Miroslav Okál: Byla to krásná vzpomínka na finále
Jakoby se vrátil čas o dvacet let zpátky. Na zimním stadionu Na Lapači se proháněli hráči ve žlutozeleném s nápisem Dadák na hrudi a proti nim stáli borci s logem berana na modrožlutém dresu. Hokejová exhibice připomínající dvacet let od prvního finále mezi Vsetínem a Zlínem přilákala pět tisícovek diváků a nabídla spoustu hokejových hvězd z historie obou klubů.
„Byla to krásná vzpomínka na finálovou sérii. Všichni jsme z toho byli nadšení, i diváci se bavili a měli radost,“ pochvaloval si Miroslav Okál, zlínská legenda a jeden z protagonistů zmíněného finále v roce 1995.
Jakoby na něm ani nebylo poznat, že s hokejem skončil v roce 2008. Od začátku zápasu aktivně bruslil, neúnavně jezdil dopředu i dozadu a navrch se hned dvakrát střelecky prosadil. „Jsem šest let mimo hokej, až minulý týden jsem šel dvakrát na led, abych se lehce sklouzl. Musel jsem potrénovat, ale ještě to jde,“ popsal Okál.
„Samozřejmě ale nahrávky nebo fyzická kondice už nejsou takové jako dřív. Když člověk denně nedrží hokejku v ruce, už to není ono. Zpracování puku nebo souhra bývaly lepší. Ale dalo se na to dívat,“ pochválil tempo zápasu, které bylo až nečekaně vysoké.
Stejně jako atmosféra, která exhibiční utkání provázela. Zaplněný zimák se otřásal v základech, oba fanouškovské tábory se předháněly v oslavných chorálech. „Lidi udělali perfektní kulisu. Na Vsetíně byla vždycky perfektní atmosféra, což se dneska potvrdilo. Škoda, že Vsetín už není v lize, vzájemné zápasy byly výborné,“ připomněl útočník s typickým číslem 60 na zádech.
Právě jeho jméno zlínští fanoušci, kterých přijelo až nečekaně hodně, nejvíc skandovali. Na dlouholetého kapitána a klubovou ikonu nezapomněli. „Moc mě to potěšilo, měl jsem velkou radost,“ děkoval jim Okál, který po zápase už vyhlížel večerní posezení s bývalými spoluhráči. „Bude raut, dáme si pivo, pokecáme, zavzpomínáme, popijeme… Na to jsem se těšil,“ smál se dobře naladěný „Očko“.
