Před 25 lety zemřel na následky těžkého úrazu Luděk Čajka
V sobotu 14. února 2015 si připomeneme pětadvacáté výročí úmrtí Luďka Čajky. Jméno Luděk Čajka slýcháme ve sportovních kruzích téměř denně, od tragické smrti havířovského odchovance nese zimní stadion ve Zlíně jeho jméno. Po mládežnických letech odešel nadějný bek do TJ Gottwaldov a odehrál zde pět sezon. Těšil se na reprezentační zkušenosti a hlavně na působení v NHL. Pak přišel 5. leden 1990 a osudný zápas v Košicích.
Hrálo se 32. kolo základní části nejvyšší hokejové soutěže ročníku 1989/1990 v Košicích na stadionu Ladislava Trojáka s domácím celkem východoslovenských Železáren. Po drtivé porážce na vlastním ledě 5:11 od Pardubic, se chtěli Zlínští rehabilitovat v souboji s jedním z vedoucích celků soutěže. Velmi dobře se jim dařilo, když brankami Čajky, Hrstky a Vlacha vedli po dvou třetinách na ledě soupeře 3:2! Přihodila se však věc, která znamenala přerušení celé soutěže a na dlouho poznamenala atmosféru kolem našeho hokeje.
Zlínský kapitán a reprezentační obránce, rodák z Českého Těšína, tehdy 26letý Luděk Čajka, buď najel do nepředpokládané rýhy v ledu nebo byl neúmyslně přistrčen košickým hráčem. Dnes již nikdo stoprocentně nezjistí, co se přesně opravdu stalo. Luděk v plné rychlosti narazil hlavou do mantinelu za brankou. Tragický následek - jeden zlomený a jeden roztříštěný krční obratel s vážným poškozením míchy, což znamenalo smrtelné zranění. Z bezvědomí se již zlínský hokejista přes všemožnou snahu a zákroky neprobral a po čtyřiceti dnech se ve středu 14. února 1990 v 1:30 hodin zastavilo Luďkovo statečné srdce v šestadvaceti letech. S Luďkem se přišlo rozloučit obrovské množství jeho fandů ze Zlína, Litvínova, Kroměříže, Prahy a dalších míst. Rozloučit se přišel například tehdejší předseda oddílu JUDr. Josef Ondík, spoluhráč Rostislav Vlach, přítomni byli i reprezentační trenéři Pavel Wohl a Stanislav Neveselý a zástupci reprezentace i ligových oddílů.
Památkou na zesnulého hokejistu je kromě názvu zimního stadionu i dres s jeho jménem zavěšený u stropu haly. Diváci jej mohou vidět při každém zápase a vzpomenout na jeho nositele.
Luďku, nezapomeneme!
Narodil se 3. listopadu 1963 v Českém Těšíně, s manželkou Renatou se mu narodila dcera Markéta (1984). Luděk se zajímal o hudbu a motorismus. Rodiče ho odmalička vedli k tomu, aby se věnoval nějakému sportu. "Nejvíce se mi líbil lední hokej. Začínal jsem ve dvanácti letech v Havířově." V Havířově nebyly hokejové podmínky moc dobré. Měl však štěstí, že se dostal do ligového dorostu TJG. Tam hrál ve dvojici s Venerou a odtud si ho trenér Haber vytáhl. Ve Zlíně odehrál dvě sezony korunované bronzovou medailí. "Hodně mi pak pomohl i Zdeněk Uher, takže jsem se dostal na vojnu do Jihlavy. Jihlavští trenéři Neveselý a Jaroslav Holík pro mě udělali maximum. Lepší trenéry jsem nepoznal."
Skvělé výkony jej vynesly až do reprezentace. První reprezentační zápas v A týmu odehrál už 14. dubna 1985 proti Kanadě (6:2). V roce 1987 se probojoval na mistrovství světa a pomohl Československu k zisku bronzových medailí. Se lvíčkem na prsou odehrál Luděk 58 zápasů a třikrát skóroval. Hned po světovém šampionátu si jej v zámořském draftu vyhlédl v 6. kole jako 115. newyorští "Jezdci". Po vojně v Dukle se vrátil Luděk zpět do Zlína.
Skvělý hokejista i člověk, připomínající svou štíhlou postavou a brýlemi, jež nosil mimo led, spíše studenta. Svou první i poslední branku dal Košicím. První na podzim 1983 a poslední osudného 5. ledna 1990. Celkově jich ve 297 zápasech zaznamenal 33.
