středa 04. března 2015 | Zlin Press - Roman Ordelt

Trnitá cesta do extraligové kabiny (1.). Kapitán Petr Čajánek: Každý si musí vydobýt pozici

Deník vám s hokejovým klubem PSG Zlín přináší čtyřdílný seriál Trnitá cesta do extraligové kabiny. Postupně vám představíme čtyři hokejisty PSG Zlín od nejzkušenějšího Petra Čajánka, dále Romana Vlacha, Patrika Urbance až po nejmladšího Michala Stuchlíka a poznáte jejich cestu do seniorského hokeje od prvních žákovských krůčků, dále přes mládežnické kategorie až do velkého hokejového světa.

Petr Čajánek si splnil v loňském dubnu na sklonku úspěšné hráčské kariéry velký sen. Nad hlavu zvedl Masarykův pohár určený pro mistra české extraligy a slavil v rodném Zlíně mistrovský titul. Na jaře 2011 ohlásil návrat domů z ruského angažmá a za tři roky se dočkal vysněného cíle. Čajánek je uznávanou osobností českého hokeje a ve Zlíně je považován za modlu fanoušků. Získal tři tituly mistra světa, třikrát hrál na zimní olympiádě a z Turína 2006 si odvezl bronzovou medaili. Vlastní šest medailí z české extraligy včetně zmíněného extraligového zlata z jara 2014. V zámořské NHL odehrál v dresu St. Louis Blues úspěšně čtyři sezony. Od podzimu 2007 se přesunul do Ruska, kde oblékal dres Kazaně, Dynama Moskva a Petrohradu. V národním dresu České republiky nastoupil k 152 zápasům a vstřelil 35 golů. V devětatřiceti letech nekončí a jako nejproduktivnější hráč mistrovského Zlína v letošní sezoně povede zlínské Berany v roli kapitána mužstva za obhajobou titulu.

Petr Čajánek si plní velký sen, zvedá nad hlavu Masarykův pohár pro nejlepší tým play off 2014.

Petr Čajánek je velkým vzorem a idolem malých hokejistů. Jak prožíval svá žákovská léta v rodném Zlíně na přelomu osmdesátých a devadesátých let a kdy vlastně začal s ledním hokejem? „To už je dávná historie, pár let nazpátky. S hokejem jsem začal sám, před domem jsem nazul v zimě brusle. Skoro celý rok jsme mydlili na sídlišti hokejbal a poté už byla cesta k hokeji jednoduchá volba,“ pověděl rodák ze zlínské čtvrti Podhoří. V šesti letech ho vzali rodiče na jeho přání do přípravky a začal velký hokejový příběh. „Hrál jsem hokej jako všechny děti a vzpomínám na hokejová léta v dětství velmi rád a jen v dobrém. Potkal jsem spoustu skvělých trenérů, kteří mě utvářeli jako například pan trenér Miroslav Bezděčík nebo Jaroslav Stuchlík. Nerad bych na někoho zapomněl, byla jich spousta a každý trenér vám něco do hokejového života dá,“ uvedl trojnásobný mistr světa.

Přišly první zápasy, vstřelené góly, výhry, ale i prohry a zklamání. A škola nemohla zůstat na vedlejší koleji. „Šli jsme z tréninku do školy a ze školy na hokej. Přišli jsme domů, hodili aktovky na zem a šli hrát hokej nebo fotbal na ulici. Rodiče to s námi měli těžší, se školou to bylo někdy zajímavější, ale nám sport dělal radost. Coby školák jsem byl průměrným žákem, nicméně ze školy jsem neměl mindráky. Co mi ale nešlo, to byla chemie a fyzika,“ řekl s úsměvem Petr Čajánek.

Úskalím pro hokejovou kariéru se stala dorostenecká léta. Čajánek měl problémy dostat se do základní sestavy v mladším dorostu, nicméně zlom přišel po přechodu mezi starší dorost. Na ledě dostával stále více prostoru a stal se klíčovým hráčem. Paradoxem bylo, že v obou případech u toho byl stejný trenér. „Na každého přijdou v životě překážky a zkoušky. K hokeji patří, že v určitém období nehrajete nebo se vám nedaří. Když to překonáte, je to velká zkušenost a zkouška toho, co zvládnete. Určitě tam byly nějaké objektivní příčiny, ale to zažívá každý v zaměstnání i v životě. Musíte se učit, zkrátka vydobýt si pozici. Bral jsem to každopádně jako velmi dobrou zkušenost,“ řekl s odstupem řady let.

Hokejovou zkoušku zvládl úspěšně podobně jako maturitu ve strojírenském oboru. Jako osmnáctiletý mladíček naskočil do seniorského hokeje v prvním ročníku samostatné české extraligy 1993/1994. „První zápas si nepamatuji, první gól matně, ale hráli jsme v Pardubicích a já byl v lajně společně s Romanem Mejzlíkem a Petrem Kaňkovským,“ pátral v paměti Čajánek.

Petr Čajánek je vzorem a idolem současné generace. V žákovském věku hodně vzhlížel k Rostislavu Vlachovi, současnému kouči hokejistů Zlína. „Pro mě to byl top hráč. Nejen proto, že se probojoval ze Zlína až do národního týmu. Sledoval jsem ho na ledě, jak bruslí a hraje. Náš vztah se postupem let zakonitě měnil. Když se vracel ze zahraničí, tak jsem mu ještě vykal. Během pár let jsme si vybudovali profesionální vztah na bázi trenér versus hráč, který funguje. Vzájemně se respektujeme, spolupracujeme a táhneme společně za jeden provaz.“

Petr Čajánek srovnává, zda je přechod do seniorského hokeje z mládežnického v dnešní době snažší. „Je to celkem podobné. Když jsem začínal, hrálo se na tři lajny, dnes mužstva nasazují čtyři útoky. Relativně je více místa pro mladé hráče, nicméně vybojovat pozici je v dnešní době těžší. Před lety přicházeli do mužstva dva, tři noví hráči a přesun hráčů byl značný. Tehdejší velkou výhodou byla vojna, kde mladý kluk získal kontakt s dospělým hokejem. Zkrátka se osamostatnil a oťukal pro běžný život. V dnešní době tohle v určité míře supluje juniorská soutěž,“ vysvětlil Čajánek, který v české extralize vstřelil během čtrnácti sezon zatím 210 gólů.

TŘI OTÁZKY NA TĚLO

- Kdy a proč jsem začal s hokejem, kdo mě k němu přivedl?
„To už je hodně dávná historie, přes třicet let nazpátky. Asi sám, hráli jsme jako kluci hokejbal a k lednímu hokeji to bylo poté blízko.“

- Kolikrát a proč jsem chtěl s hokejem skončit?
„Nestalo se mně, že bych chtěl s hokejem skončit. Mám ho rád, hraji ho pro radost, i když to někdy není podle mých představ.“

- Na co jsem hrdý, čeho jsem v hokeji dosáhl?
„Bilancování nemám rád. Jsem rád za možnost, že hraji celý život hokej. Zahrál jsem si se spoustou skvělých hráčů, což je pro mě nejvíce. Člověk musí mít pořád cíle. Kdyby je neměl, nemůže hrát.“