Karel Adamík a Jiří Šolc o hokejové mládeži: Cílem je vychovávat hráče pro A tým

Zlínský hokej si vždy zakládal na kvalitní práci s mládeží. Odměnou bylo získání dvou extraligových titulů, přičemž se týmy opíraly právě o odchovance klubu. Podařilo se, co se nepovede každému klubu. Roman Hamrlík odešel ze Zlína do NHL jako jednička draftu a dosáhl na zlatou olympijskou medaili z Nagana. Petr Čajánek slavil třikrát titul mistra světa a Petr Leška se stal rekordman v počtu nasbíraných kanadských bodů v historii extraligy. To je pouze malý výčet úspěšných hokejistů, co prošli zlínskou mládeží. O tom, jak se s mladými dětmi ve Zlíně pracuje, jak se klub staví k výchově hráčů, co všechno musí dělat, aby mohl fungovat jako hokejová akademie nám v rozhovoru prozradili generální manažer PSG Zlín Karel Adamík a sportovní manažer klubu Jiří Šolc.

- Úvodem, jaké je základní rozdělení žákovského a mládežnického hokeje ve zlínském klubu?
KAREL ADAMÍK: „Máme tři kategorie. V základní se jedná o přípravku a školu bruslení, v další máme žákovská družstva počínaje druhou až po devátou třídu. Ve třetí kategorii jsou mládežnické týmy, které působí pod hlavičkou hokejové akademie. To znamená extraligový mladší dorost, starší dorost a junioři. Včetně přípravky a školy bruslení se jedná o čtyři sta aktivních členů a každým rokem se nám hlásí stále více malých chlapců. Určitě v našem klubu netrpíme nedostatkem malých hokejistů. Právě naopak, současné číslo je na hranici únosnosti z hlediska tréninkové kapacity i vytížení trenérů.“

- Výchova hokejových talentů je ve Zlíně dlouhodobě provázána se Základní školou Emila Zátopka. Jak jste spokojeni se spoluprácí se školou, která vychovala řadu šampionů nejen na hokejové scéně?
KA: „Spolupráce se školou nám výrazně pomáhá. Snažíme se, aby kluci trénovali v dopoledních časech a mají k tomu přizpůsoben i rozvrh výuky ve škole. Nechceme, aby žáci trénovali ve večerních hodinách. Klub je povinen v akademiích sledovat školní docházku a prospěch žáků, my tyto věci ve spolupráci se školou sledujeme mnohem dříve. Cílem je vychovat nejen velmi dobré hokejisty, ale i vzdělané lidi.“

- V letošní sezoně dochází v žákovském hokeji opět ke shodě tříd a ročníků ohledně trénování a zápasů. Je to vítaná změna?
KA: „Jednoznačně ano. Čtyři roky bojujeme za to, aby kluci v sestavě, ve které trénují, hráli i zápasy. Doposud trénovali po třídách, ale o víkendu hráli po ročnících narození. Zkrátka hráli jinak, než trénovali. Před letošní sezonou jsme dostali pro Zlínský kraj výjimku v šesté až osmé třídě. Vítáme to jako pilotní projekt svazu a chceme, aby se dostal do celé republiky. I když má projekt spoustu odpůrců, jsme přesvědčeni, že se jedná o správnou cestu.“

- Co všechno musí klub splňovat, aby se mohl stát akademií?
KA: „Je zde celá řada aspektů, které klub musí splnit, aby získal status akademie. Musíme do akademie každoročně dát finanční obnos. Dále musí splňovat odborné a technické podmínky, které nastavil Český svaz ledního hokeje. To například znamená, že by měl mít dvě tréninkové haly, trenéry, kteří splňují „áčkový“ kvalifikační stupeň. Ve Zlíně všichni trenéři akademie mají první trenérskou třídu A. Myslíme si, že ve Zlíně tento systém fungoval už před tím, než jsme dostali status akademie, proto bylo jeho získání o to jednodušší.“

- Povinností každé akademie je spolupráce se zahraničním klubem. V našem případě je to Adler Mannheim. Jak tato spolupráce probíhá?
KA: „Snažíme se dostat na přednášky i tréninkové cykly zahraniční kluby nebo vyjíždět do zahraničí. Samozřejmě je to všechno v rámci našich finančních možností. Asi těžko můžeme uspořádat pro celou akademii turné po Kanadě, ale minimálně se snažíme tady po Evropě najít dobré kluby, s kvalitním zázemím, co mládež dělají dobře a navštěvovat je. Naši trenéři se kromě Mannheimu účastnili i stáže ve švédském Linköpingu. Je důležité, aby trenéři věděli, jak se to dělá jinde. Aby se hráči dostali do kontaktu se zahraničními přístupy.“

- ČSLH vyhlásil soutěž o nejlepší akademii. Jde porovnat, jak si zlínská vede v konkurenci s ostatními?
JIŘÍ ŠOLC: „Máme kritéria, ale do toho hodně mluví umístění akademií v jednotlivých soutěžích. Byl bych trochu zdrženlivý, protože někdo podle určitých kritérií vyhraje soutěž o nejlepší akademii. To ovšem ještě neznamená, že to dělá úplně nejlépe. Kdo je nejlepší akademie? Dám příklad. Zařadíte do A týmu deset hráčů z juniorky, ale nebudete nejlepší, protože nebudete mít v soutěži juniorů takové výsledky. Ale paradoxně, by to měla být nejlepší akademie, protože se jí podařilo zařadit právě deset hráčů do A týmu.“

- Tím narážíme na další důležitou otázku. Co je pro klub přednější, úspěch v mládežnických soutěží nebo se snažit vychovávat hráče pro seniorský hokej i na úkor výsledků?
KA: „Samozřejmě chceme mít co nejlepší výsledky, ale pro nás je nejdůležitější kvalita tréninkového procesu. Každý trenér v každé kategorii má za úkol připravit co nejvíce hráčů pro další kategorie. To znamená, že na konci toho procesu stojí A tým a naší prioritou je vychovat co nejvíce hráčů pro A tým.“

- Cíl je tedy jasný. Vychovávat hráče pro seniorský hokej, ale když dojde na play off, tak pouštíte některé hráče zpět k mládeži?
KA: „Cílem je vychovávat hráče. Ovšem pokud se mládežnické týmy dostanou do závěrečných bojů v play off, tak se jim snažíme všemožně pomoci a některé hráči stahujeme zpět. Pokud ale hráč hraje vyšší soutěž, pak je pro jeho růst prioritou tato soutěž a necháme ho v ní.“

- V tom případě výsledky našeho týmu v juniorské soutěži nejsou až tak vypovídající o jeho kvalitě, souhlasíte?
KA: „Může to tak být, například vloni naše juniorka z výše uvedených důvodů dohrávala soutěž oslabená, ale účast některých jejích hráčů v A týmu byla důležitější. My nepoměřujeme úspěšnost trenéra závěrečným výsledkem. Pro nás je důležité, kolik hráčů připraví pro další kategorii. Nejvíce to platí v žákovských kategoriích, samozřejmě v mladším a starším dorostu již je to trochu jinak. Juniorka je zase ovlivněna zmíněnými přechody do soutěží mužů.
JŠ: „Kuba Sedláček coby junior působil v roli jedničky v A týmu a ještě se mohl na play off vrátit do juniorky. A takových případů je tady víc. Ať už Zámorský nebo Holík, ti klidně mohli hrát v juniorce a hráli už za muže. V loňské sezoně se to týkalo Michala Stuchlíka, Pavla Sedláčka a Davida Hrazdiry, zkrátka jsme je posunuli dál mezi muže.“