Bek Jiří Marušák: Tak dlouhé čekání na gól jsem zažil na začátku kariéry
Až ve dvaadvacátém odehraném utkání v letošní sezoně se obránce Jiří Marušák dočkal první branky. A v duelu s Vítkovicemi se trefil hned dvakrát, i díky tomu Berani porazili konkurenta v boji o postup do play-off 3:1. „Fyzicky to byl hodně náročný zápas. Zaplaťpánbůh, že moje střely konečně došly do brány, dřív většinou končily před bránou na prvním chlapovi. Už bylo na čase,“ usmál se čtyřicátník Marušák, který v úvodu sezony chyběl v sestavě kvůli zranění ruky.
- Ulevilo se vám hodně, že jste konečně dal gól?
„Vždycky to chce správné načasování. Načíst si spoluhráče, kdy jsou schopni dát puk a podle toho uzpůsobit pohyb a výběr místa. Je to spousta věcí, pokud člověk z toho vypadne na dva a půl měsíce, tak do toho musí zase naskočit. Tím, jak smolně moje sezona začala, tak to všechno chtělo nějaký čas. Obratnost, šikovnost, síla do ruky se vracela postupně. To se možná trochu odráželo v zápasech.“
- Zažil jste někdy tak dlouhé čekaní na branku?
„To si nevybavím, možná někdy na začátku kariéry. Prosadit se od modré čáry je kolikrát těžké. Hodně týmů hraje vyklekávání, nebojí se jít před beka a střílející obránce tak má minimum místa vystřelit. O to je to letos těžší.“
- Nemyslel jste v závěru i na hattrick?
„Vůbec. Myslel jsem na konec zápasu.“ (směje se)
- Všechny tři góly jste dnes zaznamenali v přesilovkách, trénujete je v poslední době častěji?
„Čas je stejný, na každém tréninku je prostor na jejich nácvik. Tým se hlavně docela konsolidoval a souhra je v některých momentech vidět.“
- Výkon jde evidentně nahoru, i ve třetí třetině jste si vedení zkušeně pohlídali…
„Vítkovice do toho výrazně šláply. Chtěli jsme hrát maximálně jednoduše a nekomplikovat si život v naší třetině. Když jsme se dostali pod tlak, vyhazovali jsme radši o mantinel. Pohlídali jsme si to pozičně. Strávili hodně času u nás ve třetině, ale do předbrankových prostorů jsme je moc nepouštěli. A když ano, tak to byly nějaké zablokované střely z dálky.“
- Pomohl vám nesmyslný zkrat hostujícího Kudělky, který napadl Robertse Bukartse a díky tomu jste mohli hrát přesilovku 4 na 3, v níž padla třetí branka?
„Dá se říct, že jsme o malinko více udrželi nervy na uzdě. I z naší strany to ale bylo kolikrát přehnané. Moc emocí, soustředili jsme se na věci, které nás odváděly ze hry. Hlavně ve druhé třetině. Říkali jsme si pak, že se musíme do poslední třetiny zklidnit, ať se děje, co se děje. Nevšímat si rozhodčích, provokujících protihráčů. To se nám vyplatilo.“
- Soupeři po Bukartsovi hodně jdou, často je to za hranou pravidel, všiml jste si?
„Věřím, že Buky je dost šikovný na to, aby se ochránil. Ne aby rozdával rány, ale aby se v prvním momentu uchránil. Pak se ho musíme zastat i my. Hodně hraje v předbrankovém prostoru, nebojí se a dává góly. Je to logický důsledek toho všeho.“
- Zvládáte duely s konkurenty okolo desítky. Pomáhá to hodně?
„Spíše doháníme manko, které jsme na začátku sezony s těmito soupeři nabrali. Snažíme se tuto bilanci dorovnat"
