pondělí 08. dubna 2013 | Zlin Press - Roman Ordelt
Dravec Zdeněk Okál rozhodl dvě série v play off: Celý tým maká na plné pecky
Dvě série, dva postupové góly. Bilance dvaadvacetiletého útočníka PSG Zlín Zdeňka Okála v letošním play-off je impozantní. „Teď už mi chybí jen vítězný gól v sedmém zápase finále,“ směje se Okál, z něhož se díky důraznému stylu hry stal velký oblíbenec fanoušků.
- Je náhoda, že jste v šestém zápase ve Vítkovicích i Třinci rozhodl zrovna vy?
"Nejspíš jo. Obě branky byly úplně jiné, ve Vítkovicích to musel posvětit až videorozhodčí, v Třinci jsem zase využil výborné práce Čáji a po buly se nadvakrát trefil. Celý tým zatím maká na plné pecky, gól mohl dát kdokoliv."
- Oslavili jste postup?
"Jen symbolicky, aby se neřeklo. Po návratu do Zlína jsme zašli na pivo, ale jen decentně. To hlavní nás pořád čeká."
- Pochválil vás po sérii s Třincem otec Zdeněk nebo strýc Miroslav, oba bývalí hráči Zlína?
"Táta říkal, že finále hrál dvakrát v životě a nikdy nevyhrál. Prý si to mám užít, někomu se to nepoštěstí celou kariéru. Mira jen nevěřícně kroutil hlavou. Hraješ první rok extraligu a hned finále, říkal mi. On na titul čekal celý život a nakonec se dočkal."
- Pamatujete si finále Zlína se Slavií v roce 2004? Bylo vám tehdy třináct let.
"Jo, byl jsem hned po zápase na ledě. Vletěl jsem tam hned, radost byla obrovská. Mira pak týden nebyl doma, jak slavil. (směje se) Ale rodinná oslava proběhla, přivezl nám ukázat pohár i medaili. Bylo to fajn. Teď bych rád udělal oslavu já pro něj."
- Loni jste málem končil s kariérou, teď můžete získat zlato. Trochu pohádkový příběh, ne?
"Titul by byl splněný sen. Hrozně ho přeju Čájovi a dalším starším klukům, vidím na nich, jak moc chtějí pohár vyhrát."
- Co čekáte od série s Plzní?
"Uvidíme, jak to bude vypadat. Budou podobně silní směrem dopředu jako Třinec. Přesilovky mají výborné. O Strakovi a Vlasákovi se ani nemusíme bavit, to jsou výborní hokejisté. Máme nějaké marody, ale budeme se o pohár rvát."
- Od koho z plzeňských hráčů se dají čekat podobné provokace, jako v semifinále předváděli Rákos nebo Polanský?
"Všude se někdo najde. Play-off je zkrátka takové, soupeře se pokaždé snažíte vyvést z rytmu. Ale podobné věci by měly zůstat na ledě."
- Z amerického pořízka Hollwega obavu nemáte?
"Myslím, že neumí česky, takže si asi moc nepokecáme. (směje se) Jedině, že bych na něho spustil angličtinu, tu ještě z působení v Americe zvládám. Ale vážně: chci hrát hokej, ale když se něco semele a mohlo by to pomoci týmu, tak neuteču. Nejsem tady sám, máme Oldu Kotvana nebo Linhyho, to jsou od přírody urostlí a silní chlapi, co nejdou pro ránu daleko."
- Sháněl jste na finále hodně lístků pro kamarády a známé?
"Zájem byl obrovský, potřeboval bych tak stovku vstupenek. (úsměv) Radši jsem všem řekl, jaký mám maximální limit a přes ten nepůjdu. Chci se soustředit na hokej a ne někde lítat po lístcích. Ledaže bych si stoupnul do fronty před pokladnu, to by taky šlo." (opět se směje)
Jedna víra. Jeden tým. Jeden cíl. Titul
Zdeněk Okál v levo se raduje z rozhodující branky v 6. semifinále play off na ledě Třince.